30.5. 2015, SK Semily – LOKOMOTIVA Č. LÍPA, 1:3 (1:1)
- Branky: Džavík, Rusín, Plachý
- Sestava: Skořepa – Rus, Husák, Plachý, France – Nguyen, Brodský, Koppan, Bukáček – Rusín, Procházka, (Podrazil, Svoboda, Džavík)
„Jsem rád, že poslední zápas sezóny jsme vzali v duchu společného zakončení sezóny i krásného příběhu 5 let, co jsme spolu strávili. Opět chválím útok, od vysokého pressingu, přes výbornou agresivitu, dravost, až po efektivitu. Ostatní hráli velmi jistě a podali přesvědčivý a samostatný výkon.“ – Miloslav Bukáček ml.-
Poslední zápas jsi ohlásil konec – je to konec pouze u žáků?
Konec i na Lokomotivě. Dostal jsem dvě nabídky, které jsem zvažoval, ale nakonec jsem se rozhodl pro složitější variantu. Cítím, že se potřebuji posunout dál a tohle je životní šance.
Kam máš namířeno?
To ještě nechci prozradit, protože není nic podepsané. Dojednáváme podmínky. Pokud to však klapne, budu si muset sbalit kufry a stěhovat se.
Jak se Ti loučilo s klukama? Bude nějaká rozlučka?
Těžce, hodně těžce. I slza ukápla. 5 let, je 5 let. Je to moje velká rodina a beru je všechny za své. Udělali jsme si s klukama mezi sebou krásný vztah a jsem nesmírně vděčný Bohu, že mi dal tu příležitost a potěšení je vést, pomáhat jim růst a zažívat spolu krásné úspěchy, momenty, lergaci i smutek. Klukům děkuji za to, že mě také hodně naučili, dali mi důvěru a byli odhodlaní tvořit společně. Jsem opravdu šťastný za tuto životní etapu.
Rozlučka byla dnešní neděli, ale jelikož se ještě vzpamatovávám z úrazu hlavy, tak jsem neměl moc slov, bylo spíš hodně pocitů. Ale myslím, že jsme se krásně rozloučili a dostal jsem od kluků parádní dort!
Bude Ti chybět Lokotka?
Jakpak by ne. Jsem na Lokotce 15 let. Je to můj život, můj domov. Je to těžká chvíle, ale cítím, že potřebuji udělat krok kupředu a začít tvořit taky vlastní život. Tady jsem nechal své srdce a dělal vždy maximum pro dobro lidí i klubu, jenže už trochu dochází šťáva a potřebuji nakopnout. Budu se snažit alespoň na dálku podporovat.
A jak to vypadá s hráči?
Jeden končí, jeden se vrací do Doks, jeden se rozhoduje, tři jdou do Stráže a tři jdou zkusit ligu do Varnsdorfu. Všem obrovské díky, i těm, co už s námi nehrají, nebo nedohráli za to, co pro klub udělali. Také všem bez ohledu na okolnosti přeji, aby byli pánem své mysli a nenechali zhasnout plamen vášně. Aby neustále chtěli růst a pracovali s láskou, rozvíjeli své silné stránky a hlavu. Chci být s nimi v kontaktu, abychom se podporovali a drželi spolu. Přeji jim do života to nejkrásnější, bohatou cestu za svými sny a aby vždy vzpomněli na svou vnitřní sílu, na svého vnitřního bojovníka a dokázali při každém pádu na držku, zase vstát.
kapitán Dominik Husák: „Za těch pár let jsme toho dokázali opravdu hodně a jsem rád, že sem toho byl součástí. Trenéři mě dokázali rozvinout, ať už dovednostních, či mentálních schopnostech a jsem jim za to vděčný. Neočekávám, že narazím na trénéry podobných kvalit a budu si s nimi tak dobře rozumět. Co se týče kolektivu, na lepší kolektiv jsem nemohl narazit, ať už na kluky z Boru z minulé sezony, ale jádro bylo vždy stejně plné lokoťáků. Káždá pohádka jednou končí, ale takhle se řadí mezi ty nezapomenutelné.“
